Ona není pouze auto. Performance Pavlíny Temcsákové, odehrávající se na odstavišti autoservisu, kde se momentálně nachází její skomírající, nepojízdné auto, má sloužit jako jakýsi rituál rozlučky, zakořenění, vědomí spolupráce člověka a stroje a pokřtění nového života onoho stroje. 

Auto zde znamená více, než prapouhý stroj. Nejde zde ale o polidšťování, nýbrž o oslavu ztělesnění něčeho, jehož služba otevírá lidskému tělu možnosti, které jsou bez tohoto stroje těžko překonatelnou překážkou. A pro autorku performance zároveň otevírá a uzavírá i jiné překážky – emoční, které inherentně spojené s transportem nejsou. Zde, uvnitř prostoru, který nám tento stroj, stvořený pro transport, poskytuje, vzniká místo izolované od okolí. Místo pro křik, místo pro lásku, místo pro těšení i zděšení. Místo, na němž je možné vnímat čas všemi smysly. 

Člověk stvořil auto jako pomocníka. V pozdním kapitalismu auto nabírá velký znamenitý význam ve formě násilí. Ne, že by předtím nenabíralo. Autoprůmysl je součástí nekončící extrakce z environmentu a dělnických těl. Je součástí nepřívětivé transformace prostoru, jež se čímdál víc přizpůsobuje potřebám pohodlného sobeckého automilovnictva. Je nutné ale nezapomínat, že…